Problémové situace

Odloučení

Odloučení je dobré začít trénovat již od příchodu štěňátka do nového domova. Na pár minut bez jakéhokoliv loučení odejdeme třeba jen do jiné místnosti. Na kňučení nereagujeme a přijdeme, jakmile bude štěně chvíli potichu a pochválíme. Jestliže štěně stále kňučí a štěká, vrátíme se, ale psa si nevšímáme. Zopakujeme po chvíli znovu. Dobu odloučení postupně prodlužujeme. Pes si tak zvykne, že se neděje nic zlého a vždy se vrátíte.

Jestliže máte dospělého psa a tento trénink vám nepomohl, je vhodné se zamyslet, zda před odchodem z domu nějaký rituál neprovádíte. Např. ujišťování psa o vašem příchodu, dlouhý srdceryvný rozhovor o vašem brzkém příchodu, který psa znervózní. Přestaňte si psa na chvíli všímat, vyjděte ven a čekejte na reakci psa. Pokud začne vyvádět, vraťte se a rázně vyhubujte. Naopak pochvalte.

Psovi můžete pobyt v bytě o samotě zpříjemnit. Pusťte mu rádio, nahrajte mu na pásku váš hlas. Nechte mu k dispozici oblíbené hračky, kousací kost.

Po příchodu domů se psovi hned nevěnujte. Minutku dvě věnujte jiné činnosti. Pro psa to bude znamenat, že se neudála žádná zvláštní věc. Případné zničené věci neuklízejte v jeho přítomnosti. Mohl by si myslet, že se zajímáte o jeho činy.

Přecházení ulice

Už od malého štěňátka je dobré psa učit, že před silnicí si má sednout. Nevběhne vám pak později do vozovky ani v případě jeho útěku.

Jdeme se psem na vodítku a před vozovkou ho zastavíme např. s povelem „stůj“ nebo „stop“ a donutíme psa chvilinku počkat než s povelem např. „jdeme“ nebo „k noze“ s ním přejdeme silnici. Toto trénujeme vždy při přecházení silnice. Po nějaké době můžeme vyzkoušet, zda pes již cvik zvládá. Vejdeme do vozovky, aniž bychom dali psovi povel. Pes by měl zůstat sedět na kraji vozovky.

Psa můžeme také naučit na nějaký povel sednout a tak zabránit případnému přejetí, kdyby se rozběhl pryč od nás přes vozovku. Jdeme se psem někde, kde jezdí auta. Jakmile se bude blížit auto s rázným povelem „auto sedni“ psa posadíme. Pes se tak naučí sednout na povel „auto“. A časem si začne sedat automaticky, jakmile se bude nějaké auto blížit nebo on se přiblíží k vozovce.

Bojácnost

Psi, kteří jako štěňata neměli možnost poznávat různé věci, hluk, ostatní zvířata a nepřišli do kontaktu s lidmi, se mohou začít těchto věcí bát. Je nutné je na ně postupně zvykat a ukázat jim, že není čeho se bát.

Strach z lidí – pes se při snaze cizího člověka o pohlazení stáhne. Je vhodné domluvit se s někým, kdo si v dostatečné vzdálenost od psa (než se začne bát) sedne na bobek, mluví na psa klidným hlasem a nabídne mu na otevřené dlani pamlsek. Psa se nesnaží pohladit, nechá ho jen pamlsek sežrat. Pes se tak bude postupně za soustavného povzbuzování a chválení psovodem osmělovat až se nechá pohladit a strach ho přejde.

Strach ze zvuků – pokud se pes lekne nějakého konkrétního zvuku, není dobré ho začít uklidňovat. Jeho strach ignorujeme, nezačneme ho uklidňovat ani chválit. Zvuk, který dělá psovi problém, můžeme nahrát a začít ho psovi pouštět – potichu a při správném chování psa chválit. Přehrávaný zvuk můžeme postupně zesilovat.

Nežádoucí chování

Táhnutí na vodítku

Tahání na vodítku je jedním z nejčastějších problémů, které majitelé se svými psy mají. Může být způsobeno nudou, vzrušením, atd. Procházka se psem spojená s neustálým přetahováním se se psem je vyčerpávající. Je potřeba vrátit se ve výcviku zpět.

K odnaučení táhnutí na vodítku se dá využít např. některá z těchto metod:

  • • Aby pes pochopil, že dělá něco špatně, nestačí se s ním na vodítku přetahovat. Je nutné vodítko mírně prověsit a pak rázně cuknout. Tím dostane pes dost silný impuls, aby pochopil, že dělá něco špatně. Prověsíme mírně vodítko, řekneme povel, který si předem zvolíme (např. pomalu) a škubneme vodítkem. To opakujeme tak často, jak je potřeba, dokud pes nepochopí, že má jít bez tahání. Pokud jde pes chvíli bez tahání, odměňte ho pamlskem.
  • • Jinou metodou je využití momentu překvapení. Bez předchozího varování se, v momentě kdy pes táhne, otočíme a rozejdeme se opačným směrem. Pes si Vás začne časem hlídat, protože je pro něj lepší přizpůsobit.
  • • Pokud máte vypozorovanou konkrétní situaci či místo, kde pes táhne, snažte se ho zaujmout a odvést jeho pozornost. Pomůže Vám jeho nejvíce oblíbená hračka, nebo pamlskem.

Nerespektování povelu „ke mně“

Pokud při nácviku povelu „ke mně“ selžou běžné postupy, je možné vyzkoušet některé z níže uvedených:

  • • Zkuste použít nějaký silný nepříjemný podnět. Např. vrhnutí svazku klíčů, vrhacího obojku, atd. směrem ke psu. Pes se za něčím rozběhne. Zakřičíme důrazně jméno psa a povel. Téměř současně hodíme obojek tak, aby spadl těsně u psa (Dáváme pozor, abychom psa nezasáhli a neporanili). Samotné dopadnutí a zacinkání obojku musí být dostatečně hlasité, aby psa vylekalo a vytrhnulo z nežádoucí činnosti. Ve chvíli, kdy se pes vzpamatovává z leknutí, znovu přivoláme. Pokud pes na spadnutí obojku na zem nereaguje, je nutné vymyslet nějaký silnější podnět. Vylití studené vody na psa, hlasitý zvuk trubky, atd. Cokoliv, co psa vyleká, odvede na okamžik jeho pozornost od stávající činnosti. Ze začátku si vytvoříme sami situaci, kdy nám pes uteče, abychom mohli přivolání trénovat. Po několikerém opakování zkusíme psa přivolat bez hození klíčů. Pokud pes na povel okamžitě nezareaguje, je možné obojkem pouze zachrastit v kapse jako určité upozornění a pes opět ihned přijde.
  • • Důležité u přivolání je psa, který k nám nechce přijít nikdy nehonit. Ten by toto naše počínání bral jako hru a pokračoval by v pobíhání okolo nás. Lepší je otočit se a od psa utíkat. Ten nás většinou následuje.
  • • Další důležitou zásadou je psa vždy po příchodu k nám pochválit. A to, i kdyby k nám přišel až po hodině a mezitím stihl udělat mnoho lumpáren. Chválíme ho za to, že přišel. To, že neposlechl a utekl, si pes s trestem nespojí.

Vyskakování

Často hlavně štěňata nebo dospívající psi mají potřebu na lidi skákat. Je to proto, že štěně bylo zvyklé olizovat tvář matce a tím ji pozdravit. Chce se dostat na tvář i Vám a přivítat se s Vámi. Při příchodu si sedněte raději na bobek, bude Vás moci snadněji pozdravit. Nezesilujte hlas a neplácejte rukama do stehen.

Jestliže tuto metodu nemůžete použít, zkuste nastavit vyskakujícímu psovi koleno. Pes do něj několikrát narazí a pak by na Vás měl přestat vyskakovat.

Jinou možností je ignorování psa. Nevšímejte si ho. Ve chvíli, kdy bude všemi čtyřmi na zemi, dejte mu povel „sedni“ a pohlaďte a pochvalte.